O mně

 

To jsem já po jednom neúspěšném focení.

Takto jsem začínal

 

Kinofilmový měchový voigtländer byl můj první aparát, který jsem dostal asi ve 12 letech od táty, s vysvětlením jak s přístrojem zacházet. Něco jsem si o fotografovéní přečetl, něco ještě doplníl táťka. Naučil jsem se filmy vyvolávat a následně zhotovovat z negativů fotografie. Za fotokomoru sloužila koupelna ( přes den ) a kuchyně ( v noci ). Tatínek  fotil se zrcadlovkou Exa 500, kterou mi po nějaké době začal půjčovat, až přešla úplně do mých rukou. Skvělý robusní fotoapárát, vše čistě mechanické do dnes funkční.

Jednou na půdě jsem našel starý měchový fotoaparát na skleněné desky. Ty jsem našel také uložené v plechovém pouzdru. Staří jsem odhadl tak na 30-50 let.  Fotoaparát jsem vyzkoušel, vzal plechové pouzdro s deskou, zasunul  místo zadní stěny a šel na to. Desku jsem naexponoval a vyvolal v negativní vývojce a ono to i přes ty roky fungovalo. jestli najdu tu fotku tak ji  zde vystavím.

Dalším přístrojem, se kterým jsem fotografoval, byl Zenit E. Používal jsem ho na černobílý negativní film ( nefotil vůbec špatně ) a s Exou jsem fotil barevné diáky.

V roce 1982 jsem se vydal na cestu do Francie a při návštěvě Andory, kde byly bezcelní obchody ( jako Free Shopy na naších hranicích ) ale s podstatně bohatším sortimentem, jsem si koupil první japonskou zrcadlovku Fujica STX-1. Oproti vyše uvedeným přístrojům byla menší, lehčí a více padla do ruky. Fotila výborně, radost mi zkazila závada na převíjení filmu, které se seklo a nešlo natahovat a převíjet. Tenkrát byla jediná centrální opravna v družstvo Mechanika Praha, tak jsem tam aparát poslal. Oprava trvala měsíc a stala přes 1.000,- Kčs ( což byly tenkrát nějaké peníze ). Přístroj nějakou dobu fungoval a shodou okolností, když jsem byl na nějaké Interkameře v Praze , se seknul znovu. Využil jsem příležitosti a zašel do stánku firmy Fuji, kde mi přítomný japonský odborník aparát opravil za cca 20 minut, omluvil se za závadu a přidal barevný film. Přístroj zase nějakou dobu fungoval a když se stejná závada opět opakoval, nechal jsem přístroj opravit a zbavil se ho. Ten co je na obrázku  jsem si pořídil v součastnosti jako památku na svou první japonskou zrcadlovku.

Tak jsem fotil více či méně intenzivně klasicky. S příchodem digitálních přístrojů, jejich rozšíření, jsem si také jeden 3Mp pořídil, ten mi záhy přestal vyhovovat. Pořídil jsem jiný kompakt, výkonější, ale stále to nebylo ono. Až když jsem koupil první digitální zrcadlovku olympus E-500, byl jsem spokojen a začal intenzivněji fotit.  Následovala ještě E-510 Olympus a pak vybavení které je uvedenou viz vybavení.

Na závěr bych uvedl svúj názor na digitální fotogarafii, nic nového pod sluncem to nebude. Digitální fotografie je   AKČNÍ   , to mě učarovalo. Dnešní kvalitou dohnala klasickou fotografii. Je levnější a méně pracná.